Lekce, kterou jsem se naučila jako žena a tvůrkyně značky
Jako ženy, a zvlášť jako majitelky malých značek, máme téměř v krvi srovnávat se s ostatními. Ať už jde o přátele, kolegy, nebo jiné značky, které obdivujeme, potřeba držet krok, nás může snadno ovládnout. Vím to, protože jsem to zažila. V době sociálních médií je to, jako by hra srovnávání nikdy nekončila.
Na začátku mé cesty se Still life jsem si myslela, že srovnávání s jinými značkami mě posune dopředu. Když to dokážou oni, proč ne já. Ale postupem času jsem si uvědomila, že se nesnažím být jen lepší—snažila jsem se být jako oni. A právě tady tkvý nebezpečí. Když svoje rozhodnutí založíme na tom, co by udělali ostatní, ztrácíme svůj vlastní hlas a autentičnost.
Často obdivujeme lidi a značky, které vypadají, že mají všechno dokonale pod kontrolou, a zapomínáme, že i oni sami čelí výzvám. Pravdou je, že naše idoly také zažívají pády. To, co je dělá inspirující, není snadná cesta, ale je to jejich odolnost. Právě příběhy růstu a překonávání obtíží nás skutečně oslovují a posouvají.
I já jsem měla svá osobní i profesní vítězství. Ale pokaždé, když jsem dosáhla nějakého milníku, můj vnitřní hlas mi říkal: „Musíš udělat víc. Tohle nestačí.“ Neustálé honění se za nejasnou představou úspěchu mě dostalo až na pokraj vyhoření a přetěžování se mi sebralo radost a vášeň, kterou jsem do svého konceptu vkládala. Naučila jsem se, že udržení rovnováhy je zásadní jak pro mě, tak pro mou značku.
Co jsem pochopila—a stále se učím—je, že vždycky bude někdo, kdo je na tom lépe a napřed. A to je v pořádku. Byla jsem v místnostech, kde jsem se cítila jako ta nejméně zkušená, ale také jsem byla v místnostech, kde jsem měla více co nabídnout než ostatní. Klíčové je mít mind set nadhledu. Jen proto, že je někdo dál, to neznamená, že já si nevedu dobře.
Vyrůstali jsme s tím, že se musíme srovnávat s nejlepšími ve třídě. Ale co kdybychom se na chvíli zastavili a ocenili, kde právě jsme? Co kdybychom místo honění se za tím, co ostatní definují jako úspěch, vytvořili svou vlastní definici? Pro mě na tom teď záleží nejvíc. Pokud dnes dosáhnu něčeho, na co jsem hrdá, je to dost. Nezáleží na tom, jestli někdo jiný dělá víc nebo vydělává víc. Já dělám to nejlepší, co umím, a to je to, na čem záleží.
Čím víc se srovnávám s ostatními, tím víc si ubírám vlastních příležitostí. Když se soustředím na to, co dělají oni, zapomínám vidět, co bych mohla dělat já. Ano, ostatní možná neriskují nebo nedělají stejné kroky jako já, ale proč by mě to mělo zastavit? Začít podnikat, zvlášť v oblasti šperků, vyžaduje jiný způsob myšlení. I když mé kroky mohou vypadat malé, jsou to mé kroky, a právě ty mě posouvají vpřed.
Vím, že jsou lepší pisatelé, ale přesto tady sedím a píšu. To je perspektiva, kterou jsem si osvojila. Nejde o dokonalost—jde o pokrok.
V dnešním světě plném sociálních médií je snadné mít pocit, že zaostáváme, když vidíme jen vybrané momenty ze života ostatních. Ale ty upravené životy, které vidíme online, jsou právě to—upravené. Nikdo nesdílí své neúspěchy, probdělé noci nebo stres v zákulisí. Vidíme jen zlomek příběhu.
Musíme se umět zastavit a být vděční za to, kde právě jsme. Zamyslet se nad svou cestou. A až budeme připraveni, můžeme udělat další krok s jasností—a ne proto, že cítíme tlak držet krok, ale protože to pro nás dává smysl.
Ve Still life je naším cílem víc než jen nabízet šperky. Chceme budovat komunitu žen, které se podporují a navzájem povzbuzují. Chceme vám připomenout, že vaše individualita je vaší silou. Vaše zkušenosti, vaše zápasy, vaše vítězství—jsou součástí toho, kým jste. A to stojí za oslavu.
Mým cílem je přestat se srovnávat s ostatními a místo toho se soustředit na to, abych se stala nejlepší verzí sebe sama. Srovnávání ničí naši jedinečnost, a právě ta nás dělá zářit autenticky.
Zveme vás k nám do Still life, kde oslavujeme naši jedinečnost a navzájem se podporujeme—protože váš příběh si zaslouží zazářit.
Tereza
